Jedu do Magadanu: Nevěř, neboj se a nepros

Igor Oliněvič byl v roce 2011 odsouzen k osmi letům odnětí svobody. Stejně jako řada dalších anarchistických a antifašistických aktivistů v Rusku a Bělorusku se stal obětí státní moci, která má ve zvyku dělat z antiautoritářského hnutí odstrašující příklad, kdykoliv potřebuje umlčet občanskou společnost a demokratickou opozici. Ať už je to hromadným zatýkáním a mučením nebo ničením lidských osudů ve vykonstruovaných procesech. Inscenace je rozkročena mezi dvěma světy. Mezi mučivou šedí života v Lukašenkově Bělorusku (a ještě více ubíjejícím bezčasím minské vazební věznice) a fiktivním světem plným hrdinských činů v boji dobra se zlem se zmítá podobně, jako Oliněvič sám –⁠ v noci „anarcho-partyzánem“, ve dne elektrotechnikem a hráčem LARPu. Ve svém deníku popisuje praktiky běloruského vězeňského systému, založené jednak na brutálním fyzickém násilí, ale také především na sofistikovaném psychickém nátlaku, nutícím vězně zpochybnit vlastní vůli i svědomí a ztratit důvěru v nejbližší přátele. Igor Oliněvič byl v prosinci 2021 spolu s dalšími odbojáři Sergejem Romanovem, Dmitrym Dubovskym a Dmitrym Rezanovičem znovu odsouzen ke dvaceti rokům vězení.