Nora je sama. Doma. Teda, ne tak docela, má děti a Torvalda. Ale koho zajímá, kam mizí špinavé nádobí, jak se ve skříni zjevuje čisté prádlo a kde vezmou děti svačinu do školy? Torvalda ne, vždyť živí rodinu.


Jenže Nora taky pracuje. Nebo je na mateřské, která rozhodně není dovolená. Kdo se s ní podělí o druhou směnu? Snad jen najatá služebná. Ale kdo uklidí doma uklízečce?



Autorská mozaika o všech těch drobných, nikdy nekončících úkonech, pro které má přece Nora vrozené vlohy. O neviditelné práci, na které stojí chod civilizace, ale Torvaldův čas je na ně příliš vzácný. A prostě na ně nemá buňky. “Košile mi stejně nikdo nevyžehlí tak dobře, jako ty, veveřičko.”

Délka představení 80 minut, bez přestávky.

Nora is alone. At home. I mean, not really, she's got the kids and Torvald. But who cares where the dirty dishes go, how clean laundry suddenly appears in the closet, or where the kids get their snacks for school? Not Torvald, he's the breadwinner.


But Nora works, too. Or she's on maternity leave, which is definitely not a vacation. Who's gonna share her second shift? Only a hired maid, perhaps. But who's gonna clean the cleaning lady's house?



An original mosaic about all those small, never-ending tasks Nora is supposed to have an innate talent for. About the invisible work the course of civilization is based on, but Torvald's time is too precious for them. And he simply doesn't have the cells for them. "Nobody irons my shirts as well as you, my little squirrel."

Autorská mozaika o péči, na které stojí svět, o druhé směně a mateřské dovolené, které musíme konečně přestat říkat dovolená.

Scenic mosaic about care, on which the world stands, about the Second shift and maternity leave that we finally need to stop calling holiday.

WHO CARES, WHO CARES?