„Svou duši – světlo, které je v tobě – zachráníš jen tak, že řekneš ne, že jim plivneš do ksichtu!”

Jak uniknout z kruté reality každodenního života
v nesvobodě a stereotypu „domácího vězení“ do „svobodného“ světa tvorby? Z doživotního živoření
v „jistotě nejhoršího“ zachraňuje stárnoucího spisovatele jen magický svět literatury a vzpomínek. Tato náhradní existence je jediným světlem
v temnotě bytu na pražském sídlišti, v temnotě, která zachvátila celý jeho svět. „Vlčácká“ realita stereotypu, ponížení a hlouposti však nepřestává bušit na dveře. Navenek předčasný stařec, uvnitř živoucí a energický autor, jehož jediným přítelem a souputníkem je žena Marie, přesto nachází dost síly, aby s notnou dávkou nadhledu, humoru, ironie a střízlivé sžíravosti dokázal brilantně pojmenovávat neuralgické body doby
i zrůdného totalitního systému, ve kterém musí žít
i umírat.

Autorská inscenace, ve které se odráží jeden celý život Jana Zábrany. Jeden dlouhý Štědrý večer. Jedno lidské zoufalství v jednom režimu. Jedna náhradní existence za život v nesvobodě. Jeden osobní komentář k dějinám.

, Simona Petrů, čerpala zejména z deníků Jana Zábrany 

, Zábranových překladů z děl Sylvie Plath 

Inscenace vznikla s vědomím a laskavým svolením Evy Zábranové.
Inscenace vznikla v koprodukci Divadla 3+kk a A Studia Rubin.

"You can only save your soul—the light that is within you—by saying no, by spitting in their faces!"

How to escape the cruel reality of everyday life
in bondage and the stereotype of "house arrest" to the "free" world of creation? From a lifetime of eking out an existence
in the "certainty of the worst," only the magical world of literature and memories saves the aging writer. This substitute existence is the only light
in the darkness of his apartment in a Prague housing estate, in the darkness that has engulfed his entire world. However, the "wolfish" reality of routine, humiliation, and stupidity continues to pound on the door. Outwardly a premature old man, inwardly a lively and energetic author, whose only friend and companion is his wife Marie, he nevertheless finds enough strength to brilliantly identify the neuralgic points of the era
and the monstrous totalitarian system in which he must live
and die, with a good dose of perspective, humor, irony, and sober causticity.

An original production reflecting the entire life of Jan Zábrana. One long Christmas Eve. One human despair in one regime. One substitute existence for a life in bondage. One personal commentary on history.

The author of the text Substitute Existence, Simona Petrů, drew mainly from Jan Zábrana's diaries Celý život (The Whole Life), the short story Psovod Gerža (Dog Handler Gerža), Eva Zábranová's book Flashky (Flash Drives), Zábrana's translations of Sylvia Plath's Ariel, Curzio Malaparte's Black Wind, Allen Ginsberg's Howl
and others.

The production was created with the knowledge and kind permission of Eva Zábranová.
The production was co-produced by Divadlo 3+kk and A Studio Rubin.

Inscenace vznikla A Studia Rubín v Praze s Divadlem 3+kk. Uváděna byla v A Studiu Rubín. 

Original performance that reflects one whole life of Jan Zábrana. One long Christmas Eve. One human despair in one regime. One compensatory existence for life without freedom. One personal commentary to history.

The performance was created in co-production of A Studio Rubín in Prague with 3+kk Theatre.

Tomáš Milostný, Václav Marhold, Agáta Kryštůfková

Simona Petrů

Adam Steinbauer

Simona Petrů, Lucie Ferenzová, Jiří Ondra

Tereza Bartůňková

Matyáš Krtička

Patrik Borecký

Inscenace Orten! je původní adaptací Deníků Jiřího Ortena, které si mladý básník židovského původu psal v letech 1939-41 až do dne svých dvacátých druhých narozenin, kdy byl sražen projíždějící německou sanitkou.V období svých prvních lásek, hledání vlastní identity a objevování opojné magie básnické tvorby, psané na kulatých stolečcích pražských kaváren, se Orten stává v důsledku svého původu a stupňující se nacistické perzekuce štvancem ve vlastní zemi, uvězněným daleko od všeho, co mu bylo blízké.Autorskou interpretací tvorby Jiřího Ortena v podobě básní, malých próz, deníků, úvah a korespondencí na divadle jednoho herce rozvíjíme její jedinečnou formu a výpovědní hodnotu – využitím principů herecké improvizace, klauniády, dekompozice a dekonstrukce jazyka přinášíme současný pohled na jeho nadčasové dílo.

„Ta vlast, již mi nikdo nevzal, po níž jsem netoužil, neboť jsem ji měl od počátku, není mou pravou vlastí. Není takové vlasti. Zvolna jsem poznával, že je mi odmítáno všechno, po čem budu musit později toužit. Měl jsem svobodu, o níž jsem nevěděl. Vzali mi ji a miluji ji! Jsem připraven bíti se o ni. Jsem připraven učit se hledat ji. Hledat boj, jenž mi ji vrátí, přísnou a krásnou, mou ztracenou svobodu, jež není jenom má. Jež je také má.“

The performance Orten! is an original adaptation of the diaries of Jiří Orten, which the young poet of Jewish origin wrote between 1939 -41 until his 22nd birthday, when he was struck down by a passing German ambulance.
During his first loves, his search for his own identity, and his discovery of the intoxicating magic of poetic creation, written on round tables in Prague cafés, Orten became, as a result of his origins and escalating Nazi persecution, a fugitive in his own country, imprisoned far from everything that was dear to him.
Through an authorial interpretation of Jiří Orten's work in the form of poems, short prose pieces, diaries, reflections, and correspondence in a one-actor theater, we develop its unique form and expressive value – by using the principles of acting improvisation, clowning, decomposition, and deconstruction of language, we bring a contemporary perspective to his timeless work.

Autorská adaptace deníků a básnické tvorby českého básníka židovského původu Jiřího Ortena.

Inscenace vznikla v koprodukci s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci.

Audiovizuální zpracování uvedené na portálu Dramox získalo Cenu Divadelních novin za režii v kategorii Online.

Original adaptation of diaries and poetry of the Czech Jewish poet Jiří Orten.

Performance was created in co-production with Divadlo F. X. Šaldy Liberec.

The audiovisual adaptation published on portal Dramox.cz was awarded by Theater newspaper Award for direction in the “Online” category.

Ondřej Kolín

Adam Steinbauer a kol.

Libor Brzobohatý

Julie Ema Růžičková

Jakub Julínek

Vendula Hlaváčková

Nezávislé brněnské Divadlo 3+kk slaví prvních 5 let své existence. 

Spousta věcí se za tu dobu změnila, ale DIY přístup, nejisté podmínky nezávislého umění i společenská angažovanost a snaha reagovat na problémy dnešního světa jsou s námi od začátku a nikam neodchází. Přijďte oslavit první roky punkového, kritického a s okolním světem solidárního divadla s námi a vykročit do spousty dalších let, ve kterých budeme ukazovat, že kultura je pro všechny a má moc osvobozovat!

Čeká nás společný večer v brněnské Káznici, promítání, koncerty, bar i posezení u ohně. Těším se na všechny kámoše a kámošky Divadla 3+kk a nezávislé kultury.

18:00 Orten! (projekce filmového zpracování první inscenace Divadla 3+kk)

Vstupné dobrovolné. Výtěžek z akce využijeme na zajištění další činnosti divadla – férové ohodnocení hostujících umělců*kyň a technických pracovníků*ic, pronájem prostor, nákup materiálu apod.

The independent Brno-based Theatre 3+kk is celebrating its first 5 years of existence.


A lot has changed over that time, but our DIY approach, the precarious conditions of independent art, our social engagement, and the urge to respond to the problems of today’s world have been with us from the start—and they’re here to stay. Come celebrate the first years of punk, critical, and solidarity-driven theatre with us, and step together into many more years of showing that culture is for everyone and has the power to liberate!

We’re looking forward to a shared evening at the former Brno prison Káznice—screenings, concerts, a bar, and gathering around the fire. Big thanks in advance to all friends of Theatre 3+kk and the independent culture scene.

 (screening of the film version of Theatre 3+kk’s very first production)
19:30 – Diptych
20:00 – DJ Dlab / Collective toast
21:30 – 

Admission is pay-what-you-can.
All proceeds will go towards supporting the future activities of the theatre—fair pay for guest artists and technical staff, venue rentals, material costs, and more.

V Česku je 211 azylových domů, které poskytují přechodné ubytování zhruba pro 5 400 lidí. Kdo v nich žije a jak se do nich tito lidé dostali?
Příběhy se různí, ale systémové příčiny zůstávají většinou stejné.
Nerovný přístup ke vzdělání, systémově zapříčiněná zranitelnost mladých žen a rasové předsudky. Je třeba přestat vydávat patologické aspekty našeho „systému sociálního zabezpečení” za osobní selhání. Zamykat základní lidská práva za paywall. Podmiňovat přístup k důstojnému bydlení splněním podmínek, jejichž dosažení je bez základních jistot téměř nemožné.


„Viděla jsi, jaký ty děcka kreslí obrázky? Tam jsme my tři a ty děcka! Není to tatínek, maminka a děti. Není tam domeček, rodinka a pejsek. Není tam hodná babička, co upekla koláčky, ty vole. Je tam hnusnej azylák, dvě tetky a sociální pracovnice Fedotíková, do prdele.“


Autorská inscenace s dokumentárními rysy na základě skutečných, zkreslených a anonymizovaných příběhů.O konkrétním lidském utrpení, kolotoči sociálního vyloučení a feminizaci chudoby s nadhledem. 

O azylových domech. O jejich obyvatelkách a dětech, které jsou nejspíš základem státu, jen pokud se o sebe dokáží postarat samy.


☆✭ Děkujeme obyvatelkám azylových domů, které si našly čas a podělily se s námi o svůj příběh. ✯


There are 211 shelters in the Czech Republic, providing temporary accommodation for roughly 5,400 people. Who lives there, and how did they end up in these places?

The stories differ, but the systemic causes tend to stay the same.
Unequal access to education, the structural vulnerability of young women, and racial prejudice. We need to stop presenting the pathological aspects of our so-called “social security system” as personal failure. To stop locking basic human rights behind a paywall. To stop conditioning access to dignified housing on meeting requirements that are nearly impossible to fulfill without basic security.



“Did you see the pictures those kids draw? It’s the three of us and those kids! There’s no dad, mom, and children. No little house, happy family, or a dog. There’s no sweet grandma baking cookies, for fuck’s sake. There’s an ugly shelter, two ladies, and the social worker Fedotíková, Jesus Christ.”



An original production with documentary features, based on real, distorted, and anonymized stories.
About concrete human suffering, the cycle of social exclusion, and the feminization of poverty—told with distance and clarity.



About shelters. About the women who live there and the children who are apparently considered the foundation of the state only as long as they can take care of themselves.

⎯⎯⎯⎯

Thank you to the residents of the women's shelters who took the time to share their stories with us.

O azylových domech, jejich obyvatelkách a dětech, které jsou nejspíš základem státu, jen pokud se o sebe dokáží postarat samy.

About shelters for women, their residents, and the children who are apparently considered the foundation of the state only as long as they can take care of themselves.

Program Together Sistas

Alexandra Horoščák Bolfová

Kolektiv

Denisa Cupáková, Tereza Havránková, Štěpánka Romová

Anna Tichá

Klára Wodehn

Karel Eliáš

Tereza Havránková

Tereza Laštovicová, Sofia Synáková

Lucie Blechová

Chantal Gál

Na Stadionu desetiletí ve Varšavě se dne 8. září 1968 konají tradiční celostátní dožínky. 

Mezi účastníky stojí i devětapadesátiletý účetní Ryszard Siwiec. V ruce drží aktovku. Tanečnice polonézy vybíhají na prostranství. Ryszard Siwiec se polije ředidlem, rozhodí kolem sebe letáky, škrtne sirkou a s výkřikem "Protestuji!" se zapálí. Čtyři dny nato podlehne v nemocnici zraněním. 

Jeho žena Maria je zavázána mlčenlivostí. O příčině smrti nemůže informovat ani své děti. 

Parte uvádí, že Ryszard Siwiec podlehl krátkodobé těžké nemoci. Komunistické garnituře se podaří jeho čin utajit. 

První živá pochodeň na protest proti okupaci Československa paradoxně nevzplála v Československu, ale v Polsku. Následovali Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek a další. 

Inscenace se zabývá fenoménem živých pochodní, principem sebeobětování. Pokládá otázku, k čemu nás jako společnost zavazuje fakt, že pro nás někdo dobrovolně podstoupí utrpení a obětuje vlastní život. 

Co všechno člověk podstoupí, aby mohl žít a zemřít sám se sebou?

On September 8, 1968, the traditional national harvest festival is held at the Stadium of the Decade in Warsaw.
Among the participants is 59-year-old accountant Ryszard Siwiec. He is holding a briefcase in his hand.
Polonaise dancers run out onto the field. Ryszard Siwiec pours paint thinner over himself, throws leaflets around him, strikes a match, and sets himself on fire with a cry of "I protest!"
Four days later, he succumbs to his injuries in the hospital.
His wife Maria is bound to secrecy. She cannot even tell her children about the cause of death.
The obituary states that Ryszard Siwiec died after a short illness. The communist regime manages to keep his act a secret.
Paradoxically, the first human torch protesting the occupation of Czechoslovakia did not take place in Czechoslovakia, but in Poland. Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek, and others followed.
The performance deals with the phenomenon of human torches, the principle of self-sacrifice. It asks what obligation we as a society have to someone who voluntarily undergoes suffering and sacrifices their own life for us.
What will a person endure in order to live and die true to themselves?

What will a person endure in order to live and die true to themselves?

Marek David

Lenka Dobrovolná

Judita Mejstříková

Sabina Kašparová, Martin Svoboda

Mark Kristián Hochman, Natálie Pelcová, Naďa Kovářová, Adam Mašura, Ondřej Hrbáč

Igor Oliněvič byl v roce 2011 odsouzen k osmi letům odnětí svobody. Stejně jako řada dalších anarchistických a antifašistických aktivistů v Rusku a Bělorusku se stal obětí státní moci, která má ve zvyku dělat z antiautoritářského hnutí odstrašující příklad, kdykoliv potřebuje umlčet občanskou společnost a demokratickou opozici. Ať už je to hromadným zatýkáním a mučením nebo ničením lidských osudů ve vykonstruovaných procesech. Inscenace je rozkročena mezi dvěma světy. Mezi mučivou šedí života v Lukašenkově Bělorusku (a ještě více ubíjejícím bezčasím minské vazební věznice) a fiktivním světem plným hrdinských činů v boji dobra se zlem se zmítá podobně, jako Oliněvič sám –⁠ v noci „anarcho-partyzánem“, ve dne elektrotechnikem a hráčem LARPu. Ve svém deníku popisuje praktiky běloruského vězeňského systému, založené jednak na brutálním fyzickém násilí, ale také především na sofistikovaném psychickém nátlaku, nutícím vězně zpochybnit vlastní vůli i svědomí a ztratit důvěru v nejbližší přátele. Igor Oliněvič byl v prosinci 2021 spolu s dalšími odbojáři Sergejem Romanovem, Dmitrym Dubovskym a Dmitrym Rezanovičem znovu odsouzen ke dvaceti rokům vězení.

Igor Olinevich was sentenced to eight years in prison in 2011. Like many other anarchist and anti-fascist activists in Russia and Belarus, he became a victim of state power, which tends to use the anti-authoritarian movement as a deterrent whenever it needs to silence civil society and democratic opposition—whether through mass arrests and torture or the destruction of lives in fabricated trials.

The performance is poised between two worlds. Between the oppressive greyness of life in Lukashenko's Belarus (and the even more soul-crushing timelessness of a Minsk remand prison) and a fictional world full of heroic deeds in the struggle between good and evil, it fluctuates just like Olinevich himself—an “anarcho-partisan” by night, an electrical engineer and LARP player by day.

In his diary, he describes the practices of the Belarusian prison system, based not only on brutal physical violence, but above all on sophisticated psychological pressure, which forces prisoners to question their own will and conscience and to lose trust in their closest friends.

In December 2021, Igor Olinevich was again sentenced to twenty years in prison, along with fellow resistance members Sergey Romanov, Dmitry Dubovsky, and Dmitry Rezanovich.

Scénická vzpoura podle vězeňského deníku běloruského anarchopartyzána Ihara Aliněviče.

Scenic uprising based on the prison diary of Belarusian anarchopartisan Ihar Alinevich. 

Mark Kristián Hochmann

Ihar Aliněvič, Adam Steinbauer a kol.

Problem of a Tram Approacher

Bronislav Musil

Kateřina Barvířová

Anna Juráková

David Šamánek

Helena Gricová

Připažit, upažit! Svrhnout kapitalismus a nastolit světový mír. Z obýváku luxusní vily.
Jak vážně máme brát názory slavných a mocných na to, co je potřeba dělat pro záchranu světa? Co na to Jane Fonda? A co neznámá fitness lektorka, nedejbože performerka na volné noze Lucie?



Když jsem na demonstraci, jsem jednou kostkou dlážděné cesty, která vede k řešení problému. V tu chvíli nezáleží na tom jak ta cesta bude dlouhá, ale že míříme ke společnému cíli.



Aktivismus – přirozená potřeba reagovat na kumulující se globální krize. Aktivismus – naivní představa o možnosti měnit svět snadno a rychle. Aktivismus – otravný vřed na tváři spořádané (demokratické?) společnosti.



Kdo z vás cvičí pravidelně, několikrát do týdne?

Kdo se k tomu donutí jednou po Novém roce a pak zase dlouho nic?

Ona se nabízí otázka, jaký to má smysl, si takhle jednou zacvičit, když se k tomu pak několik dalších měsíců nedokážeme dokopat.

A vůbec, jaký má smysl snažit se o radikální proměnu světa, jehož kořeny jsme zalili betonem tak pevně, že s nimi zdánlivě nejde pohnout ani o milimetr?



Délka představení 90 minut, bez přestávky.

Buckle up, buckle up! To overthrow capitalism and establish world peace. From the living room of a luxury villa.
How seriously should we take the views of the famous and powerful on what needs to be done to save the world? What does Jane Fonda has to say? And what about the unknown fitness instructor, freelance performer Lucie?



When I'm at a demonstration, I'm one cobblestone on a paved road that leads to a solution to a problem. At that moment, it doesn't matter how long the road is, but that we are heading towards a common goal.



Activism - the natural need to respond to cumulative global crises. Activism - the naive notion of being able to change the world easily and quickly. Activism - an annoying sore on the face of an orderly (democratic?) society.



How many of you exercise regularly, several times a week?

Who forces themselves to do it once after the New Year and then nothing for a long time?

It begs the question, what is the point of exercising once, if we can't bring ourselves to do it for the next several months.



And anyway, what is the point of trying to radically transform a world whose roots we have poured concrete over so firmly that it is seemingly impossible to move them even a millimetre?

Performativní fitness lekce o krizích dnešního světa a posilování svalu soucitu.

Performative fitness lecture about the current global crises and strengthening our compassion muscle.

Lucie Tomsa

Jüdisch Fräulein

Hana Foss

Dominika Černá

Lucie Tomsa a Divadlo 3+kk

Lucie Tomsa, Jana Kolafová

Klub zastupitelů města Brna hostí třetí, prvomájový díl série Státky. Studentský kolektiv 

, působící mezi FA a FaVU VUT, chystá událost otevřenou všem, kdo cítí potřebu ve Svátku práce hledat víc než den volna ze zaměstnání. Přijďte si vyzkoušet, jak od píky vzniká nezávislý, komunitou tvořený zin, založený na sdílené chuti a potřebě spolupracovat. Na závěr pokřtíme a oslavíme nové číslo Fasády a každý si odnese svůj výtisk.



Svátek práce – od masakru dělníků po blokády neonacistů

. „Svátek práce, první Máj – den politických manifestací, pouličních konfliktů i blokád neonacistů v českých ulicích. Přestože jsme zvyklí na to, že prvního května máme volno, málokdo z nás ho aktivně slaví. A ještě méně lidí zná jeho historii a politické a sociální boje, které se s ním pojí. Aktivně se začal slavit už na konci 19. století, kdy připomínal stávku dělníků v Chicagu a následný masakr na náměstí Haymarket. Jaké další okamžiky se pojí s Prvním májem? Proč je tak důležitý pro anarchistické hnutí a jak souvisí s blokádami pochodů neonacistů v ulicích českých měst?“ Diskuzi zaměřenou na historii a kontext Svátku práce povede šéfredaktor Alarmu Jan Bělíček.



Jak se na svůj nadcházející vstup na pracovní trh dívá současné studentstvo? Jaké místo má práce v životech studujících a na jakých hodnotách by svůj pracovní život rádi zakládali? Pro kolektiv Fasáda je první máj ideální čas na kritické otázky: „Svátek práce vnímáme jako den, kdy si můžeme dovolit nejen nepracovat, ale také kriticky reflektovat téma a povahu práce. Zajímá nás, jak by vypadala nová forma angažovanosti, když minulé projevy oslav, ať už v podobě inscenovaných slavností nebo stávek za lepší pracovní podmínky, již přestávají být politicky účinné. Hledáme způsob kolektivního veřejného projevu, který by odrážel současnou povahu práce.“


🌸 


15:00 začátek
19:00 Studio Alarm live: Svátek práce – od masakru dělníků po blokády neonacistů
20:30 křest nového čísla zinu Fasáda



Akce je průběžná a s volným vstupem.



Prostor Klubu zastupitelů není plně bezbariérový. Má ztížený vstup a nemá bezbariérové WC. Rádi odpovíme na detaily ohledně pohybu v prostoru.

Fasáda je projekt, který se vyvíjí v čase svým vlastním tempem. Vznikla na půdě Fakulty architektury VUT v roce 2024 jako médium pro vyjádření a tvorbu studentstva.
Fasádu spolu založili Anežka Ondračková, Vojtěch Zajíček a Helen Kukuľová. Funguje občasně jako nehierarchické seskupení lidí, jako event, jako práce, jako učení se, a občas se její část zvěční, například ve formě časopisu. Fasáda zároveň vystupuje částečně i jako tvořivý a kurátorský kolektiv. Její členstvo je proměnlivé a otevřené.

Prostor pro studentskou tvorbu + časopis studentstva FA VUT
FA VUT
Brno CZ




Studuje architekturu (FA VUT) a paralelně se věnuje studiu v ateliéru Intermédií na FaVU VUT.
V rámci svojí tvorby dává důraz na proces jako hlavní “výsledek” své tvorby. Zajímají ji témata sebeuklidnění, vzpomínek a nostalgie, skrz které se snaží kriticky reflektovat svoje pocity, a přeformulovávat svůj vztah k minulosti. Svoji tvorbu prezentuje hlavně ve formě fyzických objektů, textů a video instalací.


Momentálně kromě studia na FA VUT studuje i Intermediální tvorbu na FaVU VUT. Zajímá se o teoretické texty, současně hlavně kritiku kapitalismu a psychoanalýzy od Gilla Deleuze a Felixe Guattariho. Zároveň sám píše kritické texty, ve kterých se snaží hledat možné formy autonomie, a to hlavně ve sférách architektury, umění a lidské subjektivity. Rád by o sobě řekl, že je adhocista.




V jej architektonickej a umeleckej tvorbe sa objavujú odkazy na existenciálne uvažovanie o živote, o prežívaní a komplikovanej povahe. Vo svojej tvorbe skúma témy telesnosti, slobody a spontánnosti, ktoré vníma ako rôzne modality tvorivej praxe. Často pracuje s nájdeným materiálom, záznamom skutočnosti a fragmentmi nájdených objektov. Momentálne okrem architektúry na FA VUT študuje aj intermediálnu tvorbu na FaVU VUT.




Mezi její zájmy patří testování hranic architektury jako disciplíny s důrazem na produkci. Odmítá často uznávané nadšení pro práci přes noc a raději preferuje kvalitní spánek. Aktuálně je studentkou FA VUT.




Zajímá se o citlivost jako politické téma. Ve vztahu k architektuře, k veřejnému prostoru i k sobě samé. Je studentkou FA VUT, díky čemuž je ve svém životě často nucena přehodnocovat své osobní hranice práce.

City Councillors’ Club Brno hosts the third, May Day installment of the STÁTKY series. The student collective Fasáda, active between the Faculty of Architecture and the Faculty of Fine Arts at BUT, is preparing an event open to anyone who feels the need to see more in Labour Day than just a day off work. Come and try out how an independent, community-driven zine is created from scratch, based on a shared desire and need to collaborate. At the end, we will launch and celebrate the new issue of Fasáda, and everyone will take home their own copy.



The creative afternoon will be followed by 

Labour Day – from the massacre of workers to blockades of neo-Nazis

: “Labour Day, the First of May – a day of political demonstrations, street conflicts, and blockades of neo-Nazis in Czech streets. Although we are used to having the day off on May 1st, few of us actively celebrate it. Even fewer people know its history and the political and social struggles connected to it. It began to be actively commemorated in the late 19th century, recalling the Chicago workers’ strike and the subsequent massacre at Haymarket Square. What other moments are tied to May Day? Why is it so important for the anarchist movement, and how does it relate to the blockades of neo-Nazi marches in Czech cities?”
The discussion, focused on the history and context of Labour Day, will be led by Alarm’s editor-in-chief Jan Bělíček.



How do today’s students view their upcoming entry into the labour market? What role does work play in their lives, and on what values would they like to build their working future? For the Fasáda collective, May Day is the ideal time for critical questions: “We see Labour Day as a moment when we can allow ourselves not only to not work, but also to critically reflect on the topic and nature of work. We are interested in what a new form of engagement could look like, at a time when past modes of celebration—whether staged festivities or strikes for better working conditions—are losing their political effectiveness. We are searching for a form of collective public expression that would reflect the contemporary nature of work.”

🌸 


15:00 — Start
19:00 — Studio Alarm live: Labour Day – from the massacre of workers to blockades of neo-Nazis
20:30 — Launch of the new issue of the zine Fasáda


The event is ongoing and free to attend.



Klub zastupitelů is not fully wheelchair accessible venue. It has a difficult entrance and no accessible restroom. We are happy to provide details regarding movement within the space.

Fasáda is a project that evolves over time at its own pace. It was founded at the Faculty of Architecture at BUT in 2024 as a platform for student expression and creation.
It was co-founded by Anežka Ondračková, Vojtěch Zajíček, and Helen Kukuľová. It operates intermittently as a non-hierarchical collective, as an event, as work, as a learning process—and at times, parts of it become fixed, for example in the form of a magazine. Fasáda also functions partly as a creative and curatorial collective. Its membership is fluid and open.

Prostor pro studentskou tvorbu + časopis studentstva FA VUT
FA VUT
Brno CZ



She studies architecture (FA BUT) and simultaneously works in the Intermedia studio at FaVU BUT. In her work, she emphasizes process as the primary “outcome.” She is interested in themes of self-soothing, memory, and nostalgia, through which she critically reflects on her feelings and reformulates her relationship to the past. She presents her work mainly through physical objects, texts, and video installations.




Alongside his studies at FA BUT, he also studies Intermedia at FaVU BUT. He is interested in theoretical texts, particularly critiques of capitalism and psychoanalysis by Gilles Deleuze and Félix Guattari. He also writes critical texts himself, seeking possible forms of autonomy, especially within architecture, art, and human subjectivity. He would describe himself as an adhocist.




In her architectural and artistic work, she explores existential reflections on life, experience, and complexity. She examines themes of corporeality, freedom, and spontaneity as different modes of creative practice. She often works with found materials, records of reality, and fragments of objects. In addition to architecture at FA BUT, she studies Intermedia at FaVU BUT.




Her interests include testing the boundaries of architecture as a discipline, with an emphasis on production. She rejects the often glorified enthusiasm for working through the night and instead prefers quality sleep. She is currently a student at FA BUT.




She is interested in sensitivity as a political theme—in relation to architecture, public space, and herself. As a student at FA BUT, she is often compelled to reconsider her personal boundaries around work.


První máj, svátek od práce, svátek zamilovaných a pracovitých. Jak můžeme tvořit, když musíme pracovat? To prozkoumáme ve třetím díle série STÁTKY, ve kterém společně napíšeme, sešijeme a pokřtíme nové číslo zinu Fasáda.

May Day — a holiday of rest from work, a celebration of love, and of diligence. How can we create when we have to work? We will explore this in the third installment of the STÁTKY series, where together we will write, stitch, and launch a new issue of the zine Fasáda.

Počty obětí izraelské agrese v Pásmu Gazy se již pohybují v řádu statisíců. I když izraelská armáda cíleně vraždí novináře*ky, akademiky*čky a humanitární pracovníky*ce a přesný počet obětí lze jen těžko odhadnout, utrpení palestinského národa je po dvou letech, kdy izraelská vláda na Palestincích a Palestinkách páchá genocidu, nepopiratelné.



Genocida. Nechceme se dál bát nazývat věci pravými jmény. Zatímco česká vláda stále fanaticky obhajuje mezinárodně stíhané válečné zločince v čele s izraelským premiérem Netanjahuem, 

 došly k závěru, že nelze zločiny izraelské armády páchané v Pásmu Gazy označit jinak, než jako genocidu.



Studentský kolektiv Proti dehumanizaci a nezávislé Divadlo 3+kk, ve spolupráci s Terénem, scénou Centra experimentálního divadla, společně s Palestinci a Palestinkami žijícími v Česku pořádají den proti dehumanizaci palestinského národa.



Odpolední program benefice, která proběhne v kulturním a komunitním prostoru Rello, nabídne mimo jiné 

živé setkání s Palestinci a Palestinkami

 žijícími v Česku. Setkání tváří v tvář a možnost seznámit se s přímými svědectvími mohou nejlépe překonat válečnou propagandu a politicky motivovanou manipulaci s fakty. Prostřednictvím formátu Živé knihovny* bude možné se setkat a zapojit se do rozhovorů s 

palestinskou antropoložkou Arwou Kharovi, palestinským hudebníkem Ahmadem Asadil a s Tomášem Bendlem, šéfem komunikace Lékařů bez hranic,

 kteří v Pásmu Gazy stále operují.



Večerní program v podobě koncertů a DJ setů je vyjádřením solidarity českých i palestinských hudebníků a hudebnic se všemi nevinnými obyvateli a oběťmi v Palestině.



vyjádřit solidaritu s Palestinkami a Palestinci 

a nesouhlas s genocidní politikou Izraele a komplicitou české vlády s jejím pácháním. Naší snahou je vytvořit bezpečné prostředí, kde se může každý svobodně připojit k nesouhlasu a říct: Ne naším jménem. 

Ne dehumanizaci palestinských civilistů, ne zbrojení teroristického státu z našich peněz.




15:00 Zahájení a úvodní proslov organizátorstva

15:30 - 17:15 Úvodní diskuze a Živá knihovna

17:30 - 18:30 Workshop: Tvůrčí práce s palestinskými texty a poslechem ambientu

17:30 - 20:30 Průběžný workshop palestinské výšivky tatreez

18:30 - 19:30 Společné psaní dopisů českým politikům a političkám

18:30 - ??:?? Prostor pro ponor: Expozice vybraných tematických textů, videí, apod.

22:30 - ??:?? Stage takeover: Fungus kolektiv

Vstupné na odpolední diskuzní program bude dobrovolné, vstup na večerní koncerty je doporučený od 200,- Kč výše. Výtěžek z akce zašleme na účty Lékařům bez hranic a organizacím Hind Rajab Foundation a The Sameer Project. Na místě bude možné přispět také pomocí QR kódu.




*Živá knihovna je specifický diskuzní formát, který umožňuje autentické sdílení lidských příběhů a zkušeností s publikem. Po krátké úvodní diskuzi, ve které se hosté a hostky (živé knihy) představí, se diskuze rozdělí do menších skupin. Každá z knih má možnost vyprávět svůj příběh s podporou facilitátora*ky a publikum má prostor (přizpůsobený potřebám každého vyprávějícího) vstoupit do dialogu.

The number of victims of Israeli aggression in the Gaza Strip has already reached hundreds of thousands. Although the Israeli army deliberately targets and kills journalists, academics, and humanitarian workers, making it difficult to estimate the exact number of casualties, the suffering of the Palestinian people—after two years of genocide committed against Palestinians by the Israeli government—is undeniable.




 We refuse to remain afraid of calling things by their proper names. While the Czech government continues to fanatically defend internationally prosecuted war criminals led by Israeli Prime Minister Netanyahu, 

 have concluded that the crimes committed by the Israeli army in the Gaza Strip can only be described as genocide.



That is why we want to make it clear – 

, together with Palestinians living in the Czech Republic, are organizing a 

day against the dehumanization of the Palestinian people.



The afternoon program of the benefit event, which will take place in the cultural and community space 

live meeting with Palestinians living in the Czech Republic

. Face-to-face encounters and the opportunity to hear direct testimonies are the best way to counter war propaganda and politically motivated manipulation of facts.



 format*, visitors will be able to meet and engage in conversations with 

Head of Communications at Doctors Without Borders

, whose teams continue to operate in the Gaza Strip.



The evening program of concerts and DJ sets will be an expression of solidarity between Czech and Palestinian musicians with all innocent residents and victims in Palestine.

We aim to clearly and resolutely express our solidarity with Palestinians and our rejection of Israel’s genocidal policies and the Czech government’s complicity in them. Our goal is to create a safe space where anyone can freely join this dissent and say: 

 No to the dehumanization of Palestinian civilians, no to arming a terrorist state with our money.




3:00 PM – Opening and introductory speech by the organizers

3:30 PM – 5:15 PM – Opening discussion and Living Library

5:30 PM – 6:30 PM – Workshop: Creative work with Palestinian texts and ambient listening

5:30 PM – 8:30 PM – Ongoing workshop on Palestinian embroidery 

6:30 PM – 7:30 PM – Collective letter writing to Czech politicians

6:30 PM – ??:?? – Space for immersion: Exhibition of selected thematic texts, videos, etc.

Entry to the afternoon discussion program is donation-based; entry to the evening concerts is recommended from 

. Contributions can also be made on site via QR code.



 is a specific discussion format that enables authentic sharing of human stories and experiences with the audience. After a short introductory session where the guests (the “living books”) present themselves, the discussion splits into smaller groups. Each “book” has the opportunity to tell their story with the support of a facilitator, and the audience can engage in dialogue in a way that respects the needs of each storyteller.

Vyjadřujeme solidaritu s Palestinou. 
Program plný diskuzí, workshopů a koncertů otevřený všem, kterým není lhostejné dění v Gaze.

We express our solidarity with Palestine.

A program full of discussions, workshops, and concerts, open to everyone who cares about what’s happening in Gaza.

Koprodukční inscenace brněnského nezávislého Divadla 3+kk a charkovského nezávislého divadla Publicist Theatre.

“Od pradávna obyčejní lidé v Ukrajině poslouchali slepé zpěváky, kobzary. Nebo to bylo naopak? Lidé byli slepí a kobzaři ti vidoucí?”

Slepota jako možnost prožít to, co očím zůstává skryto. Zaslepenost mysli jako neschopnost přijmout střet vlastních ideálů s realitou.

Čeká Ukrajinu budoucnost bez strachu o vlastní existenci, nebo jde o slepou víru? Rozstřílená generace ukrajinských básníků se tyčí nad Evropou jako memento: Může být národ svobodný, dokud přežívá impérium, které jej chce za každou cenu pohltit?

“Řeknu to takto. Musíme věřit v život a pracovat pro život nejen v okamžiku povznesení, ale i v těžkém okamžiku, který vyžaduje naši reakci. Možná je naše práce právě v okamžiku reakce potřebnější než kdy jindy. Musíme vytrvat.”

Ukrajina krvácí, zatímco Evropa bojuje se svou věčnou nerozhodností a konformitou. V Česku je zhruba 370 tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny. Kam poděli? Kde můžeme slyšet jejich hlas? Solidarita, dialog, nové perspektivy, sblížení. Jaká je naše role, než skončí válka? A co přijde po ní?

Projects

Together Sistas

Kujme pikle

WHO CARES, WHO CARES?

Lesson with Jane

The Blinded

Franz Kafka lives: The Grub